Zradil mě on a moje nejlepší kamarádka. Šla jsem, někde uvnitř jsme se bála, ale navenek jsem byla statečná a.. bylo mi všechno jedno. Slyšela jsem, jak nadává. Asi viděl smsku. Teď volá moje jméno. Volá dlouho, pak zazní kurva a následně zvuk motoru. Kam jel? Proč mě nehledá? Jde pro pomoc? Ve kterém jsem městě, vůbec, jsem?!
Probouzím se na posteli ve světle žluté vymalované místnosti. Mám na sobě bílé pyžamo. Místnost je moc malá a mě se se to nelíbí, nechápu kde jsem a co tu dělám. Jdu ke dveřím, zrovna chci chytnout kliku a v tom se dveře otevřou. Nějaká mladá, sympatická paní ke mě promluví: Dobré ráno, jak ses dnes vyspala? Pojď, je pozdě, všichni už sedí u snídaně. Bz jediného slova výjdu z pokoje ven. Procházíme dlouhou chodbou. Přes zamřížované okna prosvítají paprsky slunce. Dojdeme do místnosti, kde je několik stolů se židlemi a gauče. U každých dveří stojí dva vysocí muži, taky v bílém, jako všichni tady. V rohu sedí schoulená, černovlasá dívka a kolíbá se, něčeho se bojí a mumlá si pro sebe. Na gauči si s barevnýma kostkama hraje muž a hlasitě se u toho směje. Sestřička mě vytrhne z myšlenek a zavede mě ke stolu. Vidí, že jsem nesvá a snaží se mě ukldnit, ale já od ní uklidnit nechci! Vidí, že snídat odmítám, tak mi donese moj ranní léky a s milým úsměvěm mě přesvědčuje, ať je sním. Matně si vzpomínám proč jsem vlastně tady. Moje nejlepší kamarádka a můj přítel.. dohnali mě k šílenství..
Wow... tak tenhle konec jsem nečekala.
Moc dobře se to všechno četlo, doufám, že zase něco napíšeš :))