na Blog.cz

Zradil mě on a moje nejlepší kamarádka. Šla jsem, někde uvnitř jsme se bála, ale navenek jsem byla statečná a.. bylo mi všechno jedno. Slyšela jsem, jak nadává. Asi viděl smsku. Teď volá moje jméno. Volá dlouho, pak zazní kurva a následně zvuk motoru. Kam jel? Proč mě nehledá? Jde pro pomoc? Ve kterém jsem městě, vůbec, jsem?!

Probouzím se na posteli ve světle žluté vymalované místnosti. Mám na sobě bílé pyžamo. Místnost je moc malá a mě se se to nelíbí, nechápu kde jsem a co tu dělám. Jdu ke dveřím, zrovna chci chytnout kliku a v tom se dveře otevřou. Nějaká mladá, sympatická paní ke mě promluví: Dobré ráno, jak ses dnes vyspala? Pojď, je pozdě, všichni už sedí u snídaně. Bz jediného slova výjdu z pokoje ven. Procházíme dlouhou chodbou. Přes zamřížované okna prosvítají paprsky slunce. Dojdeme do místnosti, kde je několik stolů se židlemi a gauče. U každých dveří stojí dva vysocí muži, taky v bílém, jako všichni tady. V rohu sedí schoulená, černovlasá dívka a kolíbá se, něčeho se bojí a mumlá si pro sebe. Na gauči si s barevnýma kostkama hraje muž a hlasitě se u toho směje. Sestřička mě vytrhne z myšlenek a zavede mě ke stolu. Vidí, že jsem nesvá a snaží se mě ukldnit, ale já od ní uklidnit nechci! Vidí, že snídat odmítám, tak mi donese moj ranní léky a s milým úsměvěm mě přesvědčuje, ať je sním. Matně si vzpomínám proč jsem vlastně tady. Moje nejlepší kamarádka a můj přítel.. dohnali mě k šílenství..

Při pití čaje mi zavibroval mobil. Napsal mi smsku. ,AHOJ. CO MAS DNESKA V PLANU? NECHTELA BYSIS UDELAT MALY VYLET?´ Proč ne. Nic lepšího jsem v plánu fakt neměla. Mamka s tatou mě málem roztrhali v zubech, ale stejně jsem šla. Když jsem přišla k jeho autu, znervózněl. Pozdravil mě, jako by mě nečekal.. Tady něco nehraje..

Nakonec jsme si to ale užili a večer jsme se vyčerpaní vraceli domů. Zastavili jsme u obchodu, protože si chtěl odskočit pro pití. Nechal si mobil na sedadle. Přišla mu smska. Jen jsem ucukla, ale pak dál znuděně hleděla z okna. Trvalo mu to a když se dlouho nevracel, nedalo mi to a koukla jsem se, kdo mu píše. Šak už to nějak vysvětlím., AHOJKY, PROC SE CELY DEN NEOZYVAS? JE MI STRASNE SMUTNO BEZ TEBE :( DNESKA MAM CELY BYT PRO SEBE, ZAPOMEL JSI, ZE JO.. NAPIS, TVA PRDELKA´ Cooooooo?! Začala jsem zrychlně dýchat, udělalo se mi nevolno a když jsem pak zaostřila na číslo, nevěděla jsem, co v tu chvíli dělat. Co je nejlepší? Vypadnout! Koukla jsem se do obchodu a viděla, že už bude platit. Moje poslední šance vypadnout. Ale kam jít? Všude by mě viděl. Mám se schovat do těch vysokých křaků? Jo! Bylo mi všechno jedno. Zradil mě on a moje nejlepší kamarádka. Šla jsem, někde uvnitř jsme se bála, ale navenek jsem byla statečná a.. bylo mi všechno jedno. Slyšela jsem, jak nadává. Asi viděl smsku. Teď volá moje jméno. Volá dlouho, pak zazní kurva a následně zvuk motoru. Kam jel? Proč mě nehledá? Jde pro pomoc? Ve kterém jsem městě, vůbec, jsem?!

Byla jsem v jeho očích hrdinka a to se mi líbilo. Svůdně jsem na něho mrkla a utíkala jsem domů, napsat kámošce smsku. Pak mě ale napadlo, že bych ji to vlastně nemusela říkat, nebo aspoň ne všechno..

Ráno mě budila mamka. ,Zapala jsi! Vstávej do školy! A dělej!´ ,No joo´ převalila jsem se na druhý bok, pak se protáhla a vstala. Několik dní jsem ve škole vůbec nebyla. Nechtělo se mi tam. Hned, jak jsem se oblíkla, vyrazila jsem s batohem ven. Batoh byl ale prázdný. Až na pár věcí, které s sebou nosím vždycky. Šla jsem směrem ke škole, ale když jsem k ní došla, viděla jsem do tříd, jak se už všichni učí. Tak jsem se na to vykašlala. Sedla jsem si ke škole na lavičku za stromy a nalíčila se. U toho jsem přemýšlela kam půjdu. Zeptám se v pár podnicích, jestli nepotřebují výpomoc. Většina lidí mě okřikla, že bych měla být ve škole, ať neotravuju, nebo že nemám praxi, že mají plno apod. Sedla jsem si na autobus a jela jsem kolem města. V autobuse se mi dobře přemýšlí. Vystoupila jsem na druhé straně města a šla si koupit něco na snídani. Crossaint, čokoládový. Pak jsem si řekla, že projdu nějaké obchody a vyzkouším nové věci. Cítila jsem se zvláštně. Měla jsem lehké výčitky svědomí a cítila jsem se osamělá. Napsala jsem kámošce, jestli večer nepůjde do baru. Hned mi odepsala, že půjde ráda. Doma jsem už nevečeřela. Oblíkla jsem se celá do černého. Tričko jemně lesklounké, ale ne takové, jak nosí holky na diskotéky a upoutávají pozornost. Ale takové pro dámu, které patří noční obloha :) Takhle mi připadalo. Bylo moje oblíbené a v něm jsem se pokaždé cítila svá. K tomu úplné černé kalhoty. Kámoška mi oblečení pochválila, hned jak mě v tom uviděla. V jejím očku se ji zableskla i závist. Dneska nebyla v sukni, ale měla ryfle a obyčejné zelené tričko. Co se stalo? Vypadala jsem líp, než ona. Po hodině sezení, smání se při pití vodky a friska ji někdo volal. Když viděla jméno na displeji, znervózněla a řekla, že to jde vzít ven, aby slyšela. Když přišla, byla celá nervózní a už se nesmála. Ale prý je všechno v pořádku, jen už musí jít domů. Nevěřila jsem ji. Ale nechala jsem to být. Večer jsem nemohla usnout. Něco mě pořád tížilo a nedalo mi to spát. Celou noc jsem potmě proseděla na posteli a přemýšlala jsem. Ve čtyři ráno jsem usnula. Mamka mě zase přišla budit a byla víc naštvaná, než včera. Řekla jsem ji, že je mi zle, že dneska nikam nejdu. Spala jsem do dvanácti. Byla jsem úplně zmožená, když jsem se probudila. Neměla jsem na nic náladu. O půl jsem si šla dát oběd. Byly plněné sladké knedlíky na paře. Ty mám ráda. Zbyštila jsem rovnou tři. Při pití čaje mi zavibroval mobil. Napsal mi smsku. ,AHOJ. CO MAS DNESKA V PLANU? NECHTELA BYSIS UDELAT MALY VYLET?´ Proč ne. Nic lepšího jsem v plánu fakt neměla. Mamka s tatou mě málem roztrhali v zubech, ale stejně jsem šla. Když jsem přišla k jeho autu, znervózněl. Pozdravil mě, jako by mě nečekal.. Tady něco nehraje..

Chci léto a nákupy :D

Jak se líbí?

Já bych v tom hned někam šla, mít sebevědomí a být hezká :D

Teď jsem zase udiveně koukala já. Kámoška měla pravdu, chtěl ji a ne mě. Bylo mi úzko, trapně a cítila jsem se bezcenná. Hned reagoval tím, že mě pozval na jednu skleničku a snažil se nahodit milý úsměv. Své sklamání ale nezakryl. Uvažovala jsem, jestli si vážně sednout k němu do auta nebo ne. V té chvíli vyběhli ze tmy dva vysocí muži a blížili se k nám. ,Prosím, pomozte´ řekl jeden a druhý mu skočil do řeči ,Měli jsme nehodu, nemůžeme najít mobil a moje žena je vážně zraněná..´ Zatímco on na ně zíral, běžela jsem s něma na místo nehody a cestou řvala, ať zavolá pomoc. Přiběhla jsem na místo, kde na zemi ležela mladá žena v bezvědomí. Byla špinavá, odřená a pak jsem si všimla i vytékajícího potůčku krve z temenní části hlavy. Muži stály vedle mě a vyděšeně koukali. Když jsem je poprosila o lékarníčku, řekli, že ji nemají. Tak jsem improvizovala. Ženu jsme uložili tak, aby měla nohy opřené o dveře auta, jeden z mužů přidržoval i horní končetiny. Mezitím jsem kapesníčky zastavovala krvácení. Žena se začla probouzet, krev z končetin se gravitací dostatečně dostala do mozku a ten už měl dostatek živin. Zatímco jsem na ženu mluvila, dorazila sanitka a ženu si přezvala. Taky tam stál on, delší dobu, ale nevšimla jsem si ho. Počkali jsme ještě chvíli na policii a pak si mě můj randící vzal do auta. S muži jsme se rozloučili a popřáli jim štěstí. Když jsme došli k autu, chytil mě za rema a řekl ,byla jsi úžasná´ a já jen na to ,nic to nebylo, udělal by to každý..´ ,myslím, že ne, všichni jsme byli v šoku stejně jako ta ženská, jenom ty jsi tam lítala a věděla jsi, co máš dělat, jsi skvělá!´, tak jsem ho v tom přesvědčení nechala, jen jsem se pousmála a nasedla do jeho auta. Když mě po dvou hodinkách odvážel domů, dal mi na rozloučení pusu. Koukal na mě jinak, než předtím, jako by se tou událostí něco změnilo. Byla jsem v jeho očích hrdinka a to se mi líbilo. Svůdně jsem na něho mrkla a utíkala jsem domů, napsat kámošce smsku. Pak mě ale napadlo, že bych ji to vlastně nemusela říkat, nebo aspoň ne všechno..

Jednou mě chytla návrhářská mánie a tak z toho vznikly dva modely a oba se mi moc líbí, co vám? :)

Akurát jsem jaksi zapoměla a dala tam zdroj druhého blogu, no co.. :D

Vylezla jsem z výřivky a naštvaně si to mířila k lehátku. ,Zapoměla sis tu něco´ řekla a donesla mi mobil. Koukla se na něho, přečetla si smsku a řekla, že je dobrá, ať ji pošlu. A já pořád protestovala, nevěřila jsem si. Poslala ji za mě. Nebyla jsem na ni naštvaná, vlastně jsem byla ráda. Když mi mobil vrátila, bušilo mi srdce. Za chvíli mi pípala smska. Odepsal. Psali jsme si až do doby, kdy jsem šla spát.

Ráno mě mobil budil v deset hodin. Vstala jsem, uklidila jsem a šla jsem se chystat na dnešní večer. Mám se s ním sejít. Příští týden už odjíždí, na dva týdny pryč. Zajímalo by mě kam, nechtěl mi to prozradit. Třeba mi to večer řekne.. Jak probíhaly moje přípravy? Chtěla jsem si hlavně uchovat ploché bříško až do večera a tak jsem cvičila, pravidelně jedla malé porce a tak dále.. Bylo půl páté. V pět pro mě přijede autem. Bylo to docela riskatní, ale přesto mě to hrozně lákalo. Oblíkla jsem se, učesala a čekala při poslechu mých oblíbených písniček, aby ze mě trošku spadla tréma. Na mobilu jsem měla čas 5:02, když mi přišla smska: Čekám tě na dohodnutém místě :). Zhluboka jsem se nadechla a při doprovodu otázek typu: ,Kdy příjdeš domů? Kam jdeš? S kým jdeš?´ jsem bez jediné odpovědi odešla ven. Jediný, kdo znal tyto informace byla moje kámoška, pro případ nouze. Co kdyby, že jo.. Pomalu jsem se blížila k luxusnímu černému autu a přitom jsem ho hledala. Že by seděl v autě? Za těmi černými skly? Ne, už ho vidím. Když mě spatřil, nahodil udivený výraz a hned se mě ptal, kde je jeho dívka, se kterou se domlouval. Jestli se ji něco stalo.. Teď jsem zase udiveně koukala já. Kámoška měla pravdu, chtěl ji a ne mě. Bylo mi úzko, trapně a cítila jsem se bezcenná. Hned reagoval tím, že mě pozval na jednu skleničku a snažil se nahodit milý úsměv. Své sklamání ale nezakryl. Uvažovala jsem, jestli si vážně sednout k němu do auta nebo ne. V té chvíli vyběhli ze tmy dva vysocí muži a blížili se k nám.

Za pár hodin se mi podařilo usnout. Byla jsem venku, na silnici, která byla osvětlena světlami aut. Všechna světla mířila na mě. Najednou zhasla. Byla tma. Slyšela jsem jen hlasy. Dítě volalo o pomoc. Slyšela jsem zoufalý křik ženy a vystrašené hlasy záchranářů.. Celá opocená jsem se vzbudila. Šla jsem si dát sprchu. Seděla jsem ve vaně půl hodiny a bylo mi docela dobře. Ještěže má kámoška tak dobře tlumenou koupelnu. Nikdo o mě nevěděl.

Ráno jsme vstaly v devět hodin. Vykašlaly jsme se na školu, naplánovaly jsme si, že si celý den budeme jenom užívat a relaxovat. Šly jsme se posadit do kuchyně, kde na nás čekal voňavý čokoládový kolač s malinami a kávinka. Koukly jsme na sebe, usmály se a pustily se do jídla. Dojedla dříve, než já, usrkla si kávu a šla se postavit na váhu. Její výraz mi naznačil, že nebyla s číslem na váze spokojena. Po jídle jsem se zvážila taky. Naposled jsem se vážila sice předevčírem, ale byla jsem zvědavá.. další tři kila dole. Kámoška mi jen záviděla a já se chvíli zamyslela, co tomu mohlo být příčinou. Raději jsem tyhle myšlenky vypustila z hlavy. Šly jsme se oblíkat, malovat, česat a pak jsme čekaly na její mamku, která nás zavezla do obchodní domu mimo naše město. Vzala jsem s sebou foťák a nafotily jsme se v různě krásných i šílených modelech. Ale nic jsem si pořídit nemohla. Přesto jsem nebyla ani trochu smutná, dopoledne jsem si užila perfektně. Na oběd jsem musela přijít domů, to už se mi nálada o několik stupňů zhoršila. Mamka připravila oděd. Brambory s mlékem. Brambory i mléko naprosto bez chuti, to jsem nemusela ten blivajz ani ochutnávat. Šla jsem ven, nadýchat se čerstvého vzduchu a uklidnit se. Koupila jsem si ve večerce müsli tyčinky ve slevě a nejedla jsem se z nich. Večer jsme šly s kámoškou na bazén. Zaplavaly jsme pár bazénů a šly si odpočinout do výřivky, kam jsem vzala i svůj mobil.

Povídaly jsme si o všem možném a když nám došla slova, myšlenky mě zavedly k němu. Vzala jsem mobil a nenečisto mu napsala smsku. V tu chvíli, kdy jsem ji dopisovala začali hlásit, ať všichni lidi vylezou v výřivek, že je na pár minut profiltrují a pak se tam můžeme vrátit. Vylezla jsem z výřivky a naštvaně si to mířila k lehátku. ,Zapoměla sis tu něco´ řekla a donesla mi mobil. Koukla se na něho, přečetla si smsku a řekla, že je dobrá, ať ji pošlu. A já pořád protestovala, nevěřila jsem si. Poslala ji za mě. Nebyla jsem na ni naštvaná, vlastně jsem byla ráda. Když mi mobil vrátila, bušilo mi srdce. Za chvíli mi pípala smska. Odepsal. Psali jsme si až do doby, kdy jsem šla spát.

Neměla jsem na ni náladu. Končím. Ona už bez těch kluků a nakupování nežije. Šla jsem ještě do nemocnice za mamkou. Přicházela do pokoje nějaká sestra. Jaký šok. Nebyla to sestra, ale zdravotní bratr a ne ladajaký...

Chvíli jsme na sebe mlčky koukali a pak se na sebe usmáli. Já v domění, že to je to on a on, protože jsem na něho koukala a nemohla jsem z něho spustit oči. Ale nebyl to on, byl mu jen hodně podobný. Naštěstí. Když jsem odcházela, potkala jsem cestou ji. Tu kámošku, která mi už leze na nervy. Řekla, že ji to všechno moc mrzí a jestli to spraví horká čokoláda a dobrý film. Tak jsem řekla, že jo. Šly jsme k ní. Donesla slíbený nápoj a šla k poličce vybírat nějaký ten film na podívání. Jak tak stála u poličky, z ničeho nic mi začly téct slzy. Rozbrečela jsem se a nemohla a vlastně ani nechtěla ty slzy zastavit. Přišla ke mě, objala mě a ptala se, co se děje. Jenže já sama nevěděla. Bylo mi hrozně, jako by mě něco uvnitř svíralo. Chtěla jsem někam utéct daleko. Od všeho a od všech. Nee, vlastně ani nevím, co jsem pořádně chtěla. Ale s jistotou jsem věděla, že mi není pomoci. Sedla si vedle mě a koukala na mě. Podala mi čokoládu a já se trochu napila. vím, že mi moc chtěla pomoct, ale nedokázala to. Nakonec jsme se na žádný film nedívali, koukaly jsme na pár videí, které by mě mohly rozesmát. Sem tam se mi na tváři objevil úsměv, ale popravdě jsem byla úplně jinde. Jakobych se někde topila. Věděla, že mi není dobře, přesto dělala všechno pro to, aby to bylo o trošku lepší. A jsem ji za to vděčná. Zavolala jsem domů, že u ni přespím. Dlouho jsme si povídaly, dokud na ni napadala únava. Udělalo se mi zle. Všude kolem byla jen tma a já nemohla usnout, nebyla jsem ani trochu unavená. Koukala jsem do stropu a hlavou se mi míjely různé myšlenky. Nesnáším je. Pořád se mi něco honí hlavou. Ale když mám zapojit mozek, tak ne. Jenom ty černé myšlenky. Za pár hodin se mi podařilo usnout. Byla jsem venku, na silnici, která byla osvětlena světlami aut. Všechna světla mířila na mě. Najednou zhasla. Byla tma. Slyšela jsem jen hlasy. Dítě volalo o pomoc. Slyšela jsem zoufalý křik ženy a vystrašené hlasy záchranářů.. Celá opocená jsem se vzbudila. Šla jsem si dát sprchu. Seděla jsem ve vaně půl hodiny a bylo mi docela dobře. Ještěže má kámoška tak dobře tlumenou koupelnu. Nikdo o mě nevěděl.

A abyste věděli. Tak ten článek o rodině nechám ležet ve smazaných. Prozatím jo. Dobrou.

Šla jsem do ložnice, sedla si a promítala si dnešní večer. Pak jsem sebrala svůj nejvoňavější sprcháč, který mě vždycky uklidní a šla se osprchovat za doprovodu tátových keců, že už je pozdě a že mám šetřit s vodou. Nálada byla totálně v mínusu. Usnula jsem naštěstí rychle a spala jsem tvrdě až do jedenácti. Koukla jsem se na mobil a měla jsem dvě smsky. Od něho!

Chvíli jsem čuměla na mobil jako vypatlanec, protřela jsem si oči a pustila se do čtení: VCERA.. Buch. Uslyšela jsem ránu vycházející z obýváku, mobil jsem odhodila na polštář a utíkala se podívat. Mamka omdlela a při padání se bouchla o nábitek. Naštěstí zraněná moc nebyla. Probrala se rychle. Doprovodila jsem ji gauč a tam si lehla. Když jsem se ujistila, že je vše v pořádku a slíbila mi, že nebude vstávat, zašla jsem si na wc. Bum. No mě snad picne. Mamka zase ležela na zemi, ale tentokrát se bouchla o stůldo hlavy. Tekl ji malý potůček krve. Ošetřila jsem ji to a zavolala sanitku, jelikož byla mamka somnolentní. Pípla mi smska. Vzpoměla jsem si, že jsem si vlastně ještě ani nestihla přečíst ty dvě od něho. Mamku si zavezly do nemocnice a až se dalo všecko dokupy, pustila jsem se do těch sms: VCERA VECER TI TO MOC SLUSELO :)  a ta druhá: ASI JESTE SPIS, CO? NEBO JSEM TE URAZIL? Teeda. To jee... fajn. Napsala jsem mu jen: DEKUJI. A pustila se do čtení třetí smsky, byla od kámošky. AHOJ. DIKY ZA VCEREJSI VECER, BYLO FAJNE :D. Tak jsem ji prozvonila. PUJDES SE MNOU NAKUPOVAT? 15:15 SE SEJDEM NA ZASTAVCE. OK? Tak jsem ji prozvonila. Nevěděla jsem, jestli ji mám říct, že mi napsal, nebo si to raději nechat pro sebe. Předběhla mě. Vyptávala se na něho a ptala se jestli náhodou nenapsal. Tak jsem ji to řekla, ale asi jsem to dělat neměla. Řekla: A jak víš, že to patřilo tobě? Vždyť tě nikdy neviděl, nemohl vědět, že jsi to ty! ... Řekla jsem ji: Prostě to ví, tobě to určitě nebylo, vypadala jsi jako štětka! .. A šla jsem domů. Neměla jsem na ni náladu. Končím. Ona už bez těch kluků a nakupování nežije. Šla jsem ještě do nemocnice za mamkou. Přicházela do pokoje nějaká sestra. Jaký šok. Nebyla to sestra, ale zdravotní bratr a ne ladajaký...

Řekla jsem kámošce, že se mi ten kluk líbí, ale ona jen souhlasila, že je hezký a dál se o to nezajímala. Ta měla kluků už spoustu. Vrhla jsem na ni nechápavý, zlostný a vyčítavý pohled, dokud ji nedošlo, že tentokrát ho chci já. Jenže mezitím jsem si ho nestíhala všímat a když jsem se koukla na místo, kde seděl, nebyl tam. Jen na baru stála prázdná sklenička. Zmizel..

Najednou mě přepadl nával smutku. Chtěla jsem jít domů. Chvíli jsem přemlouvala kámošku, ať se jdem provětrat, zaplatily jsme a chystaly jsme se k odchodu. Začala jsem být protivná. Na všechny a na všechno. Pomalu jsme docházely ke dveřím a přitom mi vyprávěla o posledním románku s Michalem. Vůbec mě to nezajímalo. Otevřela jsem dveře a řekla ji: ,Už mě s těma řečma o svádění sereš!´ a v tom jsem se zarazila. Stál přede mnou on. Jedna ruka v kapse, druhou držel telefon a psal smsku. Teda v té chvíli ji zrovna nepsal, ale koukal na mě. Vyšla ze dveří kámoška a vrazila do mě, což mě dožralo ještě víc. Jen se usmál a psal dál. Asi čekal na odvoz. Ona se jen zachichotala a dodala: ,pojď, ty nemehlo a už ne něho nečum, hihih´. Nesnášela jsem ji, když byla opilá. Zatáhla jsem ji za bundu a vlekla ji domů. Pak jsem se sama nějak dokobrcala ke dveřím, kde zatím stále bydlím. Když jsem odemykala, vzbudila jsem tatu. Začal nadávat. Šla jsem do ložnice, sedla si a promítala si dnešní večer. Pak jsem sebrala svůj nejvoňavější sprcháč, který mě vždycky uklidní a šla se osprchovat za doprovodu tátových keců, že už je pozdě a že mám šetřit s vodou. Nálada byla totálně v mínusu. Usnula jsem naštěstí rychle a spala jsem tvrdě až do jedenácti. Koukla jsem se na mobil a měla jsem dvě smsky. Od něho!

Když už jsme se chystaly k odchodu, přišel kluk, kterého jsme ještě v tomhle baru neviděly. Protože jsme s kámoškou seděly blízko baru, slyšely jsme, co si objednává. Ne, že bysme takhle poslouchaly každého, ale tenhle chlap nás prostě zaujmul. Ani jsem nevnímala, co přesně řekl, ale moc dobře jsem vnímala to, jak to řekl. Byla jsem si naprosto jistá, že to je ten, který díky prohře v sázce vytočil moje číslo. Pak jsem si ale říkala, že je to blbost, na náhody jsem teda nevěřila..

Objednal si a sedl si na barovou židličku vedle těch holek. Jen se ně kouknul a už se o ně nezajímal. Usrknul si nějakého červenozeleného drinku a ,nenápadně´ se rozhlídl po baru. Když si všiml, že se na něho koukám (snad jsem neměla v tu chvíli otevřenou pusu), tak se jen usmál a kouknul se do skleničky. Kámoška se mě snažila ,probrat´, až se ji to nakonec podařilo. Řekla mi, že je ten kluk fakt pěknej a že ho zkusí sbalit. Než jsem ji cokoli řekla, vyrazila na wc a když kolem něj prošla, věnovala mu svůj svůdný úsměv. Usmál se na ni a opět pohleděl do skleničky. Pak se kouknul na mě (jestli se třeba náhodou zase nekoukám) a asi 4 sekundy jen tak koukal. Myslím, že mu někdo ublížil, viděla jsem mu to na očích, trápil se. Podle mč měl dobré srdce a byl upřímný. Ráda si dělám úsudek hned na první pohled, ale samozřejně jen takový malinký. Nikdy jsem neměla kluka, ale vždycky jsem dokázala poradit mým kamarádkám a spolužačkám, co se kluků týkalo. Uměla jsem je prostě vidět jinýma očima. Kámoška se vracela. Měla najednou krásnější vlasy a hezčí make-up. Větší výstřih taky nechyběl. Byla tak sebevědomá, že by seběvědomí mohla rozdávat a ještě by ji dost zbylo. Ale nemyšlená rozhodně nebyla. Jen ráda upoutávala pozornost. Když prošla kolem dotyčného, mrkla na něho a namířila si to ke mě. Sjel ji očima od hlavy k patám a zase se kouknul do svého pití. Už ho tam moc neměl. Řekla jsem kámošce, že se mi ten kluk líbí, ale ona jen souhlasila, že je hezký a dál se o to nezajímala. Ta měla kluků už spoustu. Vrhla jsem na ni nechápavý, zlostný a vyčítavý pohled, dokud ji nedošlo, že tentokrát ho chci já. Jenže mezitím jsem si ho nestíhala všímat a když jsem se koukla na místo, kde seděl, nebyl tam. Jen na baru stála prázdná sklenička. Zmizel..

Zvedla jsem to a tam mi nějaký mužský hlas oznámil, že jsem vyhrála 10 000 000. Nejdřív jsem nevěděla, jestli zavěsit, začít se smát nebo co. Byl ale rychlejší, a než jsem stačila cokoli odpovědět, řekl, že prohrál sázku a teď musel vytočit ještě 8 náhodných telefonních čísel a oznámit jim ,výhru´. Opět mě nenechal cokoli říct, omluvil se a zavěsil. Chvilku jsem ještě měla telefon v ruce a čekala, jestli se ještě ten hlas ozve. Pak jsem mobil položila na jeho místo a šla se kouknout na nějaké ty úkoly. Měla bych vypracovat prezentaci na téma porod a opsat si nějaké poznámky do sešitu. Tohle všechno jsem zvládla za hodinu a půl. Šla jsem si ještě přečíst ošetřovatelství, ať na zítřejší písemku něco umím a usedla jsem k PC. Koukla se, jestli někdo nenapsal, co kde nového a přemýšlela, co dál. Pořád mi vrtál v hlavě ten hlas. Nevím, jak bych ho popsala, ale byl nezapomenutelný, krásný. Jeho majiteli bych hádala tak 20 - 25. Ach jo, nad čím to zase přemýšlím.. PC mě zanedlou přestal bavit a tak jsem si šla lehnout a dala si do uší sluchátka, jako to dělám skoro každý večer před spaním. V rádiu nehráli nic, co by mě zajímalo a tak jsem si zapla svůj výběr. V duchu jsem si promítala, jaká by se k té hudbě hodila choreografie a jaké by to fajn, kdybych tak dobře uměla tancovat. Když hrál rock nebo metál, přemýšlela jsem zase nad tvorbou videoklipu. A takhle jsem poslouchala celou hodinu a půl, dokud mě nezmohl spánek. Uběhlo několik minut a mě se začalo zdát o škole. Přišla jsem do třídy na ošetřovatelství, sedla si do zadní lavice a čekala na písemku. Když jsem dostala papír s otázkama, byla jsem zoufalá, nevěděla jsem ani jednu. V tom mi ale začal radit onen hlas, který jsem slyšela v telefonu. Vůbec jsem nevěděla, jestli jsou jeho odpovědi správné, ale poslechla jsem ho. Z toho snu mě vzbudila smska. Kámoška se ptá, jestli máme zítra na sedmou. Ach jo! Jen ji prozvoním a jdu dále snít. Po dalších několika minutách se vracím ve snech opět do školy. Tentokrát ale na tu základní. Zdá se mi, že máme výtvarku a máme kreslit na libovolné téma. Na svém výkrese uvidím načmáraný mobil. Když toto ,dílo´ spatří ostatní, divně se na mě podívají a následně vymění pohledy mezi sebou, které říkaly něco jako: haraší ji?

V šest hodin zvoní budík. Ve škole se mi dneska nedařilo, byla jsem ospalá a neměla na nic náladu. Písemka z oška dopadla katastrofálně. Měla jsem chuť napsat tomu dotyčnému, proč mi sakra nepomohl. Cestou domů jsem o dotyčném vyprávěla kámošce a ta mi poradila, ať mu napíšu. Ale co bych mu měla napsat?